Novoroční přání anebo co se nevešlo do silvestrovského kázání…

Na Silvestra 2025 ve Studenci jsem v kázání nastínil, že v roce 2024 jsem zažíval Boží pomoc v různých obtížných situacích. Ale nějak jsem to nedotáhnul. Možná, že pro povzbuzení se hodí to uvést na tomto místě v celém kontextu.

První z věcí, kterou jsem zmínil, bylo to, že jsem byl v lednu terčem nepěkných verbálních útoků. S Boží pomocí jsem to v danou chvíli jakžtakž ustál a v únoru mne Bůh povzbudil skrze své slovo a zbožné lidi do té míry, že to pak bylo lepší nejen než v lednu, ale i lepší než kdykoliv sedm let nazpět.

Druhá věc: začátkem října mi ve čtvrtek zemřel táta a dva dny nato jsem v sobotu měl oddávat jedny snoubence v Olomouci. Celou cestu autem tam jsem se modlil, abych se nesesypal a svatbu nepokazil. Nakonec mi ještě děkovali za to, jak hezky a citlivě s ohledem na ty účastníky, kteří do kostela nechodí, jsem obřad vedl. Vím, že to, jak jsem obřad dokázal vést, jsem v žádném případě neměl ze sebe.

Zažil jsem v roce 2024 i úžasné duchovní obnovy. 

No a právě na Silvestra 2024 ráno jsem si uvědomoval, že v některých ohledech byl pro mne rok 2024 opravdu náročný, ale o to víc jsem měl možnost zakusit Boží lásku a pomoc, to, že Bůh je s námi. A i když na nás něco nepříjemného dopouští, tak nás neopouští.

A nejlepší nakonec, co už v kázání nezaznělo. Protože naše paní vikariátní účetní neměla ráda, když v pokladně byla větší částka peněz, tak jsem ještě na Silvestra 2024 v časném dopoledni vyrazil na nížkovskou poštu složit peníze na účet. Jenže předtím byl ráno výpadek elektřiny a jeho následkem nefungoval na poště internet. No, a když jste jediná pracovnice venkovské pošty, shánějte někde ne Silvestra dopoledne technickou podporu…

Tak jsem paní Urbánkové nabídnul, že zkusím ten internet nahodit. Dokonce se mi to podařilo. Jenže ani potom nešel terminál. Pak tam přinesla prodavačka z COOPu tržbu s tím, že když nejde terminál jim, tak ho prostě vypnou a zapnou. Jenže ani to nezafungovalo. Já jsem si pak vzpomněl na instrukce pana Lána, co nám na faře pomáhal s počítači, že kvůli zbytkovému proudu je třeba někdy nechat zařízení vypnuté alespoň minutu. A to už zabralo. A paní Urbánková konstatovala, jaké je to skvělé, že zrovna jediní dva zákazníci, kteří tam na silvestra dopoledne přišli, jí pomohli zprovoznit poštu. Já k tomu dodal, že Bůh se stará i o zaměstnance pošt.

Když jsem přišel z pošty domů na faru a začal se tam modlit breviář, tak tam byla slova jednoho z žalmů a tom, jak se Hospodin stará. A v tu chvíli mne zaplavilo takové vědomí Boží lásky, že mi jeden kapesník na slzy nestačil.

Takže díky a chvála Bohu za to, že on se stará, a že třeba i v těch nejrozmanitějších těžkostech můžeme o to více prožívat, že jsme Bohem milovaní. 

Přeji všem požehnaný rok 2026 a vždy a stále radost z toho, že Emanuel – Bůh je s námi