VSM 2009 – Rokytnice nad Jizerou – Den prostřední - sobota

Ekumena – ekumenismus

Upozornění – následující řádky se týkají sobotní části programu VSM od dopoledne po večerní mši svatou a zachycují spíše to, jak si autor sesumíroval myšlenky z celého dne s tím, co už někdy pochytil.

Sobotní dopolední program začínal v kostele. Zahrnoval uvítání hostů, představení vikariátu v nynější o vrchlabskou farnost rozšířené podobě, prezentace spolč a samozřejmě nezbytné scénky. A neodpustím si tady pochvalu do našich řad – odprezentování SpolčoS mělo v mých očích šťávu – takže díky všem, kdo se podíleli. A nácvik scénky také myslím přinesl své plody.
Představování hostů už trochu souvisí s tématem setkání. Nakonec z pozvaných zástupců různých křesťanských denominací (různých církví) byli přítomni kněží z katolické církve (P. Ivo Kvapil, místní P. Václav Hušek, který z nás měl očividně radost, dále „náš“ P. Miloslav Paclík a jako host dorazil P. Tomáš Hoffman, bývalý vojenský kaplan a nyní duchovní na DCŽM Vesmír), jilemnický kazatel Českobratrské církve evangelické Martin Horák a vysocký farář Československé církve husitské Jaroslav Křivánek. To jsem se ale trochu nechal unést dokumentárností…

Z dopoledního setkání jsem si mimo jiné odnesl jednu myšlenku, kterou tam při představování citoval p. Křivánek (od koho přesně je, to už nevím), totiž že člověk přežije hlad, válku, bídu, utrpení, ale nepřežije blahobyt. ---

Ústředním bodem dopoledne pro mě bylo témátko P. Tomáše Hoffmana. Mluvil samozřejmě o ekumenismu. Na začátku myslím stručně shrnul vývoj církevních dějin. Pak už si vybavuji hlavně jeho slova o ekumenické kaplanské službě v české armádě a o tom, jak prožíval setkání se svými kolegy-bratry. Zmiňoval přátelství a dobré vztahy v téhle partě, ale i bolest pramenící z toho, že při slavení bohoslužeb mu stále bylo jasné, že jsme ještě rozděleni – třeba v chápání významu poslední večeře a jejího připomínání. Na druhou stranu byl ale několikrát během setkání kladen důraz na to, abychom hledali společné, žili spolu ve snaze o bratrskou lásku, abychom se spolu setkávali, modlili a tak připravovali půdu pro ty, kteří mají schopnosti a postavení k tomu, aby řešili rozdíly mezi církvemi na věroučné úrovni.
Dalším, co se mi vybavuje je rozlišení jednoty vnější a bytostné. Ta vnější – na tu je třeba dávat bacha, aby byla plodem té hlubší, bytostné a ne jen jalovým květem - ať už to je v tom, že se dva „chodci“ (ti, co spolu chodí) drží za ruku; nebo v tom, že se může navenek jevit nějaké společenství (i celá církev) jako úplně v pohodě. P. Tomáš to tam přirovnal ke skořápce, která, když je prázdná, dříve či později praskne a vyvalí se smrad. Oproti tomu bytostná jednota je mnohem těžší, protože předpokládá pravdivost vůči sobě navzájem i s tím, že si často musíme přiznat, že jedno nejsme. A to nás zas může otevřít Pánu a Jeho moci, která nám pomůže jít na té cestě k jednotě dál.
Jo, také tam padla zmínka o tom, že mnoho z toho, co křesťanské církve rozdělovalo, už pominulo. A P. Tomáš také mluvil o své víře, že jednou ta jednota skutečně nastane. Že není možné si nějak představovat, jak to bude vypadat a probíhat, ale že když se za jednotu svých bratří (!) modlil sám Boží Syn, tak že je jasný, že je to něco velkého, co Bůh jen tak nenechá ležet ladem. :) Další krásná nabídka spolupráce s Ním!

Takže ekumenismus a společná cesta k jednotě se pro mě díky těmhle slovům staly živoucí realitou a ne jen nějakým procesem, který snad někdy probíhá v kruzích teologů a duchovních. 

A koukám, že už toho je vcelku dost, co jsem nadatloval, tak už asi zmíním jen křížovou cestu ve sněhu a s živými zastaveními. Tam jsem dost přemýšlel o slovech, která zaznívala jako podtitul jednotlivých zastavení – nechci, nemůžu, nemám čas, nezajímá mě to, … A tak jsem zase hledal rovnováhu mezi uměním říkat ne a tím, abych to zase nepřeháněl a nepropásnul chvíle, kdy po mně něco chce sám Pán. Tak snad dá nám všem uši i oči otevřené, abychom dokázali rozlišovat.
Na závěr moc díky všem, kdo tam byli, i těm, kdo nás podporovali modlitbou. Setkal jsem se tam s krásnými lidmi i s Pánem. A když jsem odjížděl, tak mi bylo jasné, že jsem čerpal.

Snad jste z toho moudří a snad se podařilo aspoň trochu předat. :) Na závěr pár odkazů asi spíš pro zajímavost.
http://www.evangnet.cz/
http://mladez.evangnet.cz/
http://www.ccsh.cz/index.php
A odtud jsem čerpal pro úvod spolčácké scénky, kterou tam naši hráli: http://www.evangnet.cz/diskuze/vlakno/forum/cce/otazka_zvenci//1809
Doporučuju – nadhled toho člověka, který odpovídá, se mi dost zamlouvá.

P.S. Omluvte hrůzné tech. provedení fotky - je z mobilu.