Sedmi mílové boty

V něčem je to možná trochu pohádka, ale nejvíc je to pravdivý příběh.
Byl jednou jeden plán; a ku veliké radosti a malému podivu plánovatele Král rozhodl, že se uskuteční. A tak jednoho dne stál plánovatel na Křižovatce. Už to, že měl dost sil, aby se na ni dostal, bylo „malým“ zázrakem. Ale to je trochu jiný příběh.
Plánovatel v sobě nosil malého, ale velice vytrvalého červíka. Ač byl moc užitečný, byla to někdy pěkná potvůrka. Jen se objevila nějaká voňavá možnost plánovat, vmžiku se dal červík do díla a provrtával, propojoval, hlodal a lepil, lezl a někdy i kotrmelce dělal, a to všechno jen pro to, aby plánovateli namaloval co nejlépe vystínovaný obrázek toho, co jej čeká. A jak to tak namaloval, tak to také plánovatel chtěl, co nejrychleji uskutečnit. „Už aby to bylo, už aby to bylo,“ říkal si a trápil se, když se v jeho očích nic nedělo. Byl tak trochu netrpělivý a tak trochu hrr ten náš plánovatel. Chtěl k cíli, ale nevěděl kudy; chtěl mít sedmi mílové boty.
Ten den to ale bylo trochu jinak. Plánovatel měl před očima jen několik hrubých náčrtků toho, co všechno by se mohlo na Křižovatce stát. Snad červík dospával nějaké předchozí famózní malování, možná ho umlčel Král, který o všem věděl.
Plánovatel se rozhlížel po Křižovatce – ano, už tu párkrát byl, tuhle loučku poznává, tenhle vzduch už někdy dýchal. I několik známých a milých lidí uviděl mezi těmi, kdo zrovna také byli na Křižovatce.
A v některou chvíli, co se tak rozhlížel, převzal si vedení Král.
Ten Král - s ním chtěl být plánovatel zadobře, chtěl ho mít rád, ale někdy mu moc nerozuměl; hlavně když si Král vzal nějaký červíkův obraz, který byl plánovateli obzvlášť milý. Král byl totiž trochu víc nad věcí. A taky věděl, co by znamenalo mít sedmi mílové boty. Nemyslete si, On toho věděl mnohem, mnohem víc. Věděl všechno.
Plánovatel nerozuměl, byl veden, tak šel. Ale bál se, měl své plány, své obrázky a náčrty od červíka.
A lidé na Křižovatce vyprávěli o Králi. Chtěli se tak vzájemně připravit na Jeho příchod.
Plánovatele postavili na místo, kde měl být Králi hodně blízko. Ale plánovatel stále nerozuměl.
Král přišel. Vítali ho zpěvem. A plánovatel držel svíčku, kterou mu dali, ale připadal si chvílemi jako vítr v bedně. A Král neodmítl ani tenhle zmatek. On totiž věděl, vždycky věděl.
Druhý den přišel Král do společenství z Křižovatky zas. Poslal plánovatele zase zpátky na jeho místo a ujistil ho, že je s ním. Nedal mu sedmi mílové boty, ale ukázal mu několik metrů z těch sedmi mil pěkně z blízka a ve vší kráse. Plánovatel se tiše radoval.