Ozvěny a postřehy z CSA 2010

Celostátní setkání animátorů Kroměříž 2010 – Zaostřeno na duchovní život

Kdo je animátorem?
Dobrá otázka.
Možná by mě někdo znalejší problematiky opravil, ale podle mého je animátorem ten, kdo se na Boží výzvu ke spolupráci opakovaně rozhoduje odpovídat „ano,“ a pak taky jde a něco dělá. A když to je zrovna mladý člověk přemýšlející o tom, jak se zapojit ve spolču nebo ve farnosti, tak jsme prakticky u toho, co se tímhle slovem myslí, když se mluví o práci s mládeží v diecézi.
Taky se zmiňuje původ tohohle slova – anima (lat.) = duše. A co znamená to „–tor,“ to už nevím. Eskalátor, terminátor, traktor,... No, nějak si to přeberte. :)

Každopádně CSA je součástí formace mladých, kteří se chtějí nějak zapojit do života církve. Dalším nástrojem téhle přípravy pro službu jsou animátorské kurzy pořádané diecézními centry pro mládež nebo třeba salesiány.


Zaostřeno na duchovní život

Tak znělo téma setkání.
A že je to téma obsáhle a týkající se každého věřícího, dal se nad ním bez problémů strávit ten necelý týden, co nás Kroměříž hostila. Nutno dodat, že se s tímhle tématem máme zabývat celý život a ne jen tzv. „na akci.“ To už ostatně směřuje k prvnímu bodu, který tam byl opakovaně zdůrazňován:
Chci-li opravdu žít, musím se snažit žít jen JEDEN život. (Po)
To nutně předpokládá, že taky „jde“ žít těch životů víc. Život v zaměstnání, ve škole, o samotě, další tehdy, když jsem s přáteli, a ještě jeden, když projdu dveřmi kostela. Ale projevit se ve škole jako věřící, to už ne. Při troše pozornosti lze snadno objevit svoje vlastní rozpory způsobené tím, že se snažím žít víc životů – mít víc tváří. Vždycky tu, která se zrovna nejvíc hodí. – Snad by se to dalo nazvat cestou nejmenšího odporu. Ale jde touhle cestou dojít do Božího království?
Dobrá, tak si teda řeknu, že se budu snažit žít jen ten jeden život. Vycházím-li z toho, že se chci dostat do Božího království, tak by měl být jasnou volbou život s Bohem. A ve chvíli, kdy tohle rozhodnutí uzraje, začíná duchovní život – a taky boj o to, aby ten život byl zachován, aby rostl a byl i předáván dál. To je další postřeh, který jsem si odnesl:
Když se snažím žít duchovně, znamená to boj. – Nebo jinak. – Bez boje (nesení svého kříže) není cesty ke Kristu. (Út)
Tím se nechce říct, že už nikdy nezažiji chvíle pokoje a radosti. Ale spíš to, že když přijdou jakkoli těžké chvíle, nemám ztrácet naději a propadat zoufalství, že jsem přišel o všechno, o co jsem se snažil. A protože není jednoduché se v takovém boji zorientovat, dal nám P. Tomáš Holub pár zásad, které by nám měli pomoct neztratit hlavu a s Boží pomocí i obstát.
0. Rozhodnout se, na které straně bojuji. – Na straně Krista nebo na straně zla? Nic mezi tím není.
1. Neztratit spojení s hlavním stanem. – Vytrvat v modlitbě, i když se mi zdá, že Bůh neslyší. On totiž slyší vždycky! Jen nepřestat volat o pomoc.
2. Nevěřit falešným zprávám nepřítele. – Typ vět : „Nemáš na to, abys žil s Bohem! Zvoral jsi to tak, že všechno půjde do kytek! Jdi se někam zakopat! Bůh tě opustil!“ A mnoho dalších krátkých a rozvratných hlášek.
3. Dbát na svoji hodnost. – Plnit úkoly, které mám já a nehrát si na něco víc. A možná ani na něco míň. - Důležitost pokory, poslušnosti a pravdivosti.
4. Znát slabá místa své obrany. – Místa, kde jsem od zlého snadno zranitelný. Vlastní nedostatky, oblasti, ve kterých často chybuji. Prosit zde o Boží pomoc.
5. Mít sbalenou malou polní. – Být zakořeněný v životě s Kristem. Důležitost svátostí, znalosti Písma, duchovního vedení – člověka, který mi dokáže porozumět a který mně poradí.
6. V jednotě je síla. – Nesnažit se vystačit na všechno sám. Jít společně s ostatními i za cenu pomalejšího postupu. Mít zázemí a lidi kolem sebe.
7. Dávat pozor na dýmovnice. – Ve chvílích, kdy nedokážu rozeznat co je dobré a co ne, čekat na vyjasnění situace. Nedělat v takové chvíli zásadní rozhodnutí.
8. Zoufalý útok se nevyplácí. – Zásadní důležitost TRPĚLIVOSTI v životě. Snad by se to dalo naspat i jinak: Dokud nemáme jasný rozkaz, je potřeba vytrvat na svém místě a čekat.
9. Být věrný své zbrani. – Snažit se sloužit s tím, co od Pána mám, a využít to k co nejlepšímu prospěchu.
10. V Boží armádě nejsou neznámí vojíni. - Pamatovat na to, že mě Bůh zná jménem a ví o mém boji. I kdybych padnul, On přijde a odnese mě ve své náruči na místo pokoje.
Naší normou je Kristus! – A ne to, co je normální, protože to dělá většina. (St)
Další radou „pro život“ byla přednáška Kateřiny Lachmanové o rovnováze v duchovním životě. Snažila se nás upozornit na to, že když klademe přílišný důraz jen na jednu oblast duchovního života, začne to celé „šajdrat.“ Jako šišaté kolo.
Co ta rovnováha znamená, to jde dobře postihnout na některých dvojicích postojů či aktivit, které s životem úzce souvisejí. Např.: Práce-odpočinek; věrnost tradici – otevřenost novému; city – rozum; láska k Bohu – láska k bližnímu. Když se budeme věnovat jen jednomu, začne nám to ujíždět někam jinam.
Vzorem rovnováhy a normou pro naše hledání není nikdo jiný než Kristus.
Kristus na mě hledí s láskou. (Čt)
Aneb postoj „bobo“ nic neřeší.
Čtvrteční dopoledne bylo věnováno praxi duchovního života. Co to znamená, to nám přiblížilo takové malé podobenství.
Pozvali jste k sobě domů na návštěvu vzácného hosta. Nachystali jste jídlo, pití, uklidili jste v pokojích, kde budete příchozího hostit. A host skutečně přišel. Ale když se přiblížil vámi plánovaný „vhodný“ čas odchodu hosta, možná s trochou obav či hrůzy jste zjistili, že vaše tak dlouho očekávaná návštěva chce zůstat přes noc. Pak po celý týden, měsíc – a něco vám říká, že ho tu máte do konce života.
Ale je to skutečně důvod ke strachu? - To, že s námi chce náš Host – Kristus – sdílet všední dny? A ač to zní trochu paradoxně - že nám chce dát poznat celý náš dům? – Totiž že nás chce zavést do každého koutu našeho srdce, které sám stvořil? A když bude třeba, tak nám tam i pomoct uklidit?
Ano, bude to náročné, bude to bolet. Často to třeba vzdáme s tím, že na to nemáme. Ale Kristus na nás při tom všem hledí s láskou! Jen nesmíme ve chvílích pochybností zaujmout postoj „bobo“ - bojkot Boha. S tímhle postojem totiž spolehlivě uvízneme a nebudeme moct jít dál.
A ještě jedna rada z téhle přednášky. – Plánujte si zastávky na čerpacích stanicích – světit sváteční den. Můžou to být svátosti, chvíle modlitby s Písmem, setkání s druhými lidmi, četba životopisů svatých (těch nelegendárních životopisů, kde jsou zachyceny mnohé zápasy a boje těch, kdo už zvítězili). Snad i výlet do přírody, zážitek něčeho krásného.
Nebojte se svědčit o Naději. (Pá)
Plody duchovního života.
Plodem našeho života má být jeho předávání – evangelizace. Před tímhle úkolem ale asi často ztrácíme kuráž. Nebo se snažíme dosáhnout téhle mety z vlastních sil. Obojí nevede k přinášení onoho dobrého ovoce.
Ale budeme-li nejprve hledat pravdivý vztah k Bohu, pak z tohoto hledání vyplyne i vše ostatní – vyrostou na nás plody. Sice ne hned dnes nebo zítra, ale vyrostou. A ač nevíme, jestli to budou švestky nebo melouny, budou dobré, protože budou od Boha!
Tak by se snad dalo říct, že život s Bohem je už sám o sobě prvním krokem k evangelizaci. Jako zapálení svíčky ve tmě. Jako krb v chladném sále.

Závěr setkání a cesta domů.
Rozloučení se s CSA pro mě proběhlo přinejmenším nadvakrát. Poprvé v pátek při večerní mši svaté, kdy jsme přijali na začátku sůl, při přijímání eucharistii a před „jděte ve jménu Páně“ ještě výtisk Lukášova evangelia s jasným úkolem: „Jdi a hlásej evangelium.“ Asi tam zaznělo i něco o četbě písma, protože se mi to k tomu prvnímu připojilo: „Čti písmo a hlásej evangelium.“
Druhé loučení proběhlo už trochu v atmosféře odjezdu při sobotní dopolední mši. Tam jsme se měli zadívat na Pannu Marii. Na tu, která měla odvahu nejen říct Bohu jednoznačné ANO, ale pak i po všechny roky zůstat věrná svému povolání.
Když jsme už byli ve vlaku, přišlo mi, že jsem moc nenačerpal, neodpočinul si. Že to byl často spíš náročný výcvik. Ale postupně objevuji, že to bylo to, co jsem potřeboval. A jsem za něj vděčný.

 

P.S. Čerpal jsem ze svých zápisků, občas něco doplnil s vlastní hlavy. Tak kdyžtak rozpoutejte diskuzi, kdyby se vám něco nezdálo. :)

Jo a fotka je převzatá z:

http://tisk.cirkev.cz/fotografie/2010/csa-kromeriz-2010/?page=1&webSID=e7e5b374d4db7805afd0be4c0e763ddf

Je tam sice jen pár fotek z prvních dní, ale možná tam uvidíte i známe tváře. :)