Druhá postní neděle

V úterý mezi první a druhou postní nedělí jsme byli mimo jiné i na hoře Tábor nebo také na hoře Proměnění. Úplně mi před očima vyvstal katolický kostel postavený a spravovaný františkány (jako většina míst po Svaté zemi, které patří římskokatolické církvi).

Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. Vtom se ti muži od něho začali vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň. A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli. (Lk 9, 28-36)

Hora Tábor (575 m n.m.) leží v severní části Izraele, poblíž Galilejského jezera. Její okolí je velmi úrodné, proto byla svědkem mnoha bojů. Na horu se kromě pěšího výstupu většina turistů dostavá taxíky, což jsou takové mikrobusy o 8 a více místech. Specifikem těchto aut je to, že řidiči mají pevně pod kontrolou všechny dveře, takže když jim klasickým zabouchnutím zavřete zadní zašupovací dveře, nejsou z toho vůbec nadšeni:) Cesta nahoru připomíná klikaté alpské silničky – autobus by to nezvládl ani náhodou – jak jedna z holek (Káťa nebo Janka) poznamenaly, tak by se autobus ani nevytočil z jedné zatáčky a už by zatáčel do druhé… takže to tak pro představu…

Na samotné hoře Proměnění toho moc nenajdete – je to něco na způsob některých našich poutních míst – kostel, klášter (nebo jiné zázemí), obchůdek se suvenýry, zahrada s některými cizokrajnými rostlinami, místo pro venkovní mši sv., krásný výhled do okolí, pár laviček a parkoviště. Jak jsem už zmínila, tak kostel postavili františkáni a to na počátku 19. století, takže barokní andílky tam opravu nenajdete. Co je na kostelu dost neobvyklé, ale v Izraeli se to objevuje v mnoha katolických kostelech je, že má v podstatě dva presbytáře jeden jakoby v suterénu a druhý nad ním. Když jsme si prohlíželi kostel, tak zrovna v tom dolením presbytáři měli mši nějací Indové. Kromě hlavní lodi má kostel ještě dvě boční lodě zakončené na jedné straně oltáři Panny Marie a sv. Františka a v evangeliu zmiňovanými „stany“ (příbytky, kaplemi), které chtěl Petr postavit Mojžíšovi a Eliášovi, na straně druhé.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro výhled do okolí je vedle kostela udělaná vyvýšená terasa, ze které je krásně vidět úrodné údolí pod horou, které pamatuje více než stovku různých bitev a je tak nejkrvavějším údolím na světě. V další části okolí je krásně vidět městečko (v dnešní době už pořádné město) Nazaret. Cestou k parkovišti stojí za zmínku zahrada plná různých rostlin – mimo jiné i z Mexika, Japonska apod. a také socha papeže Pavla VI., který toto místo navštívil.

Opět končím panoramatickými fotkami – nejprve na zmiňované údolí a pak pohled z parkoviště pod horou na Nazaret.