Vltava Tour 2011 (z Vyššího Brodu do Boršova)

následují zápisky jednoho z účastníků, Vojty Tauchmana

Složení: Pepa, Miki, Řepák, Martin, Johnny, Jirka, Lucka, Bětka, Káťa a Já

27. 8. 2011 Den první

Dnes v 5:20 jsme se za pěkného počasí sešli na nádraží ve Staré Pace a vyrazili přes Turnov, Prahu, Č. Budějovice (fuj) a Rybník do zastávky Vyšší Brod Klášter. Tady jsme se sešli se Standou. Ten byl na výletě na Šumavě a přidal se tady k nám. Po úvodní modlitbě jsme si došli pro vybavení. Nafasovali jsme barely, vesty, pádla a samozřejmě lodě. Než jsme všechno narovnali do lodí tak začalo pršet, a pršet vydrželo až do Rožmberka, Někdy víc někdy míň, ale pořád. První jez jsme sjeli bez problémů, akorát mě to zase shodilo ze sedátka, to už se pomalu stává tradicí. Jel sem jako zadák a vpředu seděl Jiřík. Problémy nastaly na druhém jezu, v Herbertově. Samotný jez byl sice jen dřevěná deska, ale pod ní bylo sportovní koryto, kde bývala slalomová dráha. První jeli Johny s řepákem a samozřejmě se vyklopili, další jeli Joska s Káťou a udělali se taky. Zajímavostí bylo, že zatímco Káťa s pádly skončila na jednom břehu a Joska s lodí na druhým, všechna jejich bagáž to vzala strategicky středem. Pak jsme jeli my s Jiřikem, už jsme mysleli, že jsme se vyhnuli všem plovoucím lidem a věcem z předchozí lodi. Bohužel jsme při tom všem manévrování nabrali příliš mnoho vody a ztratili spoustu rovnováhy, a tak jsme taky vyzkoušeli jaký to je se koupat v pláštěnce. Po pochytání všech věcí jsme si to s Jirkou zkusili sjet ještě jednou. Tentokrát nás zastavil šutr, který se z ničeho nic objevil před námi. Nařídil sem zpětný chod a ostře doleva ale nepomohlo nám to o nic víc než Titaniku. Jez nakonec zdolaly jen dvě posádky, které jely strategicky při levém břehu (u ostrůvku) kde nebylo tolik šutrů. Miki s Bětkou a Martin s Luckou jsou holt zkušené posádky. Naštěstí nám nikdo neutopil, jen jsme ztratili pár věcí. Joska klobouk ztratil a Jirka našel jinej a dal mu ho. Pa už jsme hladce, za neustálého silného mrholení, sjeli až do Rožmberka, kde jsme po sjetí jezu zakotvili vlevo v Inge kempu. Rozbalili jsme stany, i ten můj promočenej, do kterýho jsme dali sudy, osprchovali jsme se, převlíkli do suchýho a v dešti šli do města do hospody u Martina, kde jsme si dali velkou večeři. Pět si nás dalo Nášup hradních pánů (dohromady samozřejmě). Některým to bylo málo, tak si pak dali ještě rybu. To už nepršelo a tak jsme se po skupinkách trousili zpět do kempu, kde jsme ulehli ke spánku.

28. 8. 2011 – Den druhý

Ráno po probuzení nás Jirka přivítal ranní kávou vařenou na plynovém vařiči a potom jsme šli do sámošky nakoupit jídlo na další den. Tradiční půllitr mlíka jsme samozřejmě nemohli vynechat.
Na rozdíl od předchozího dne krásně svítilo slunce, a tak jsme do lodiček naskákali vcelku dobrovolně. Část dopolední cesty jsme jeli v pozměněných posádkách, aby Joska mohl krát na kytaru. Na oběd jsme zastavili v restauraci u Vikinga a po obědě jsme se vydali na další cestu již v původních posádkách. Cesta probíhala v pohodě a šlajsnu ve Větřím jsme sjeli i s barelama. Po pár zatáčkách a olejích a po jezu u Papouščí skály jsme dojeli do kempu Inge. Vytáhli jsme lodě na břeh, zaplatili ubytování, postavili stany a vyrazili do Krumlova. Po cestě jsme procházeli mezi starými domy a halami. Vypadalo to jako mix mezi foglarovejma Stínadlama a mapou v Counter Striku.
Prohlídku krumlovského zámku jsme tentokrát vynechali, páč už jsme tam byli všichni víckrát. Došli jsme ke kostelu a dali si na hoďku rozchod. Co dělali ostatní nevím. Já se šel podívat na vyhlídku a pak na náměstí do infocentra pro turistické vizitky a razítko. Na náměstí jsem potkal Krupičkovi a spolu jsme se šli podívat na královskej jez, kterej nás čekal zítra. Nevypadal vůbec tak hrozivě jako minule. Když jsme se všichni sešli na smluveném místě, tak jsme vyrazili na pizzu. Dali jsme si ji všichni, kromě Johnnyho, kterej pizzu nejí a kromě Standy, kterej si dal dvě piva s Luciferem. Když číšnice odnesla jídelní lístky, které někteří používali jako prostírání (že holky), tak jsme se pustili do jídla. Pepa a já jsme si dali litr Rulandského na spláchnutí a pomal isme se vydali na cestu zpět do kempu. Zase po skupinkách. Byla už tma, a proto není divu, že jsme trochu bloudili. Naštěstí stačí v Krumlově jít vždycky za řekou a nějak se vymotáte. I přes řvaní děcek u vohně se nám podařilo rychle usnout a nabrat síly na další den.

29. 8. 2011 – Den třetí

Po probuzení a po kafi rovnou do postele, respektive do spacáku, (dík Jirko) jsme sbalili a vyrazili na cestu. Po pár zatáčkách už se na nás usmíval první dnešní jez. Už ani nebudu psát, kdo se udělal a kdo ne. Stačí vždycky zmínit Standu a je to vyřešeno. Když Standa s Jimmym vylili vodu z lodě tak jsme mohli vyrazit na další cestu. Jez Lira, na kterej jsme se byli také den předem podívat, se nám zdál nějaký rozvodněný a tak jsme ho projeli bezpečně po spádové desce. Třetí jez (pod kostelem) jsme projeli také všichni v pořádku, jen s trochou vody v lodi. Poslední jez v Krumlově (královský) jsme rovněž překonali bez obtíží. V „peřejích“ za ním ztroskotal jen Standa, když místo koukání na cestu, přemýšlel o tom, kde zastavit na oběd a najel na kámen. Na oběd jsme zarazili u Tří borovic, dali si pivo, maso v housce a jeli dál. Zbytek dne se nesl ve znamení poklidné vody a podjíždění větví. Jedinou větší překážku, jez ve Zlaté koruně, jsme zdolali na jedničku. Cesta krásně ubíhala a vše bylo v pohodě, dokud Standa těsně před Maringotkou nenajel špatně do větví a překlopil se. Já s Jiřikem jsme jeli v těsném závěsu a naštěstí jsme se jim vyhnuli. Johnny ztratil klobouček, ale naštěstí byl bílej a tak se ho podařilo najít a vylovit.
U maringotky jsme se chtěli stavit na placky, ale měli zavřeno. Tak jsem si dali aspoň Plzeň a mazali pryč, protože tam bylo mrtě vos. Následoval nádherný úsek, kdy jsme opustili hlavní koryto řeky a vydali se levým ramenem, kde bylo spousta větví, mělčin a podobných nástrah, ale také tam bylo opravdu krásně. Bohužel rameno brzy skončilo, ale to už jsme přijížděli na naše noční tábořiště. Kemp pod Dívčím kamenem. Tam už byla skupina studentu ČVUT na sportovním kurzu a oznámili nám, že kiosek je zavřenej, Nevím, jestli si dělali srandu nebo ne, ale když jsem si šel ke kiosku sednout, tak už bylo otevřeno. Takže jsme mohli nakoupit proviant, připravit ležení a vyrazit na Dívčí kámen. Po cestě jsme uviděli kládu přes Kremžskej potok (přítok Vltavy) a tak někteří z nás neodolali a přešli na druhý břeh a zpět. Celé se to obešlo bez pádu a tak jsme, po vyfocení na louce u pasoucího se osla, dorazili k pokladně. Koupili jsme lístky a dostali papírového průvodce a už jsme vstoupili rozpadlou vstupní branou do hradu.

Standa si vzal průvodce a stal se z něj průvodce, a že mu to šlo. Nejdřív nás seznámil s historií hradu, a pak nás proved po celém komplexu a ukázal nám co je nového a dokonce zabrousil i do zoologie. No řekl nám, ať nehoníme kozy a neděláme kraviny. Všichni jsme ho poslechli, až na Lucku, která při sestupování z věže trvala na tom, že kozičky předběhne na cestě dolů, a když to nešlo po dvou tak to zkusila po zadku. Pokus to byl pěkný, ale stejně nevyhrála. Pepa zkoušel jednu kozičku podojit, ale nepodařilo se mu to, asi to byla jalovice. Z opevnění bylo vidět krásně do krajiny, i na náš kemp. A také na protější skálu, kde zrovna byl nějaký lezec. Chvíli jsme na něj volali a pak jsme šli dál.

Bývalé obytné prostory hradu byly uzavřeny kvůli rekonstrukci, a tak jsme ještě jednou pohladili kozičky a vydali se na zpáteční cestu. Ruce od koziček jsme si umyli na soutoku, abychom aspoň drobek dodržovali hygienická poučení našich rodičů. Po příchodu do kempu jsme se přivítali s třetí skupinou vodáku (medici) a posadili se v kiosku na večeři. Dali jsme si pizzu, utopence a hráli jsme prší a UNO. Po zavření kiosku jsme ještě chvíli venku na lavičkách hráli Městečko Palermo. A pak už se většina odebrala spát. Já a Josca jsme šli k ohni od ČVUT a hráli a zpívali různé písničky. Pepoj to šlo a tak sklízel často potlesk. Šli jsme spát asi ve ¾ na 3.

30. 8. 2011 – Den čtvrtý

Ráno jsem se probudil už po šesté hodině, kvůli bzučení vos. Nejdřív jsem se je pokusil odehnat repelentem, a když to nepomohlo tak jsem se sebral a šel i se spacákem ke kiosku psát deník. Když se začali probouzet ostatní, tak jsme si dali kafe a snídani, složili ležení a za mírného mrholení odjeli pryč.
Mrholení po chvilce přestalo, a tak jsme se mohli těšit z posledního krátkého úseku na lodičkách, který byl zpestřen rozpadlým jezem se sjezdem po levé straně a jezem u Zátkových těstovin., který je nesjízdný a musí se přenášet. Na cestě se tak nic moc zajímavýho nestalo, kromě pár najetí na mělčinu, a tak jsme před jednou hodinou dorazili do Boršova pod železniční most. V půjčovně nikdo nebyl a tak jsme po telefonické konzultaci nechali lodě s pádly a barely za plotem a vydali se do Fčelné na jídlo. Všem nám moc chutnalo. Taky jsme si dali dezert a zahráli fotbálek. Pak se většina vydala na nádraží, odkud holky odešli na nákup a Standa na průzkum okolí. Asi za hodinu přijel vlak, který nás odvezl do Budějovic, zde jsme zjistili, že musíme jet náhradní autobusovou dopravou, naštěstí jen do Veselí nad Lužnicí. Bohužel jsme nabrali asi 20 minut zpoždění a tak nám rychlík v Praze ujel. Po půlhodině jel sice další spoj na Turnov, ale na ten nenavazoval žádný spoj na Paku. Jelikož jsme se rozhodli cestovat co nejdřív co nejblíž k domovu, tak jsme odjeli do Turnova, kde jsme chytili spoj do Semil. Po cestě do Semil se část lidí rozhodla, že pojedou s Hornigovejma, kterejm se předtím zavolalo, ať přijedou do Semil. Zbytek tj. Pepa, Jiřík, Řepák a Já, zůstal v Semilech. V nádražní knajpně s westernovejma dvířkama jsme počkali hodinky na poslední vlak do Paky. Tam už na nás čekal Pepův taťka, který nás dovezl domů.

Celý výlet byl super, kromě prvního dne s deštěm, kde se ani mě to vodáctví moc nelíbilo. Zbytek výpravy ale bylo přímo vzorné počasí. Nikomu se nic nestalo, za což jsme ještě v Semilech poděkovali Pánu Bohu.
Takže doufám, že se to líbili i ostatním a příští rok snad na nějaké jiné (nebo stejné) řece.

Ahóój!!