Ohlédnutí za VSM

Ahoj, tohle mi přišlo mailem s doporučením ke zveřejňování! Osobně si myslím, že to má být báseň, nicméně...jak mi to přišlo, tak to píšu sem!H.

 

Vikariátní setkání mládeže v Rokytnici nad Jizerou ve dnech 16.-18.10.2009.
Přijel jsem, viděl jsem, napsal jsem.
Páteční cestou z Hradce to začalo, do městečka Rokytnice nad Jizerou mnoho sněhu z nebe se dostalo. Přivítání se ve velkém duchu neslo, hodně mladých přátel ve víře se na jednom místě sešlo. Základní škola našim útočištěm se stala, třídy, jídelna i sportovní hala. Volejbal i fotbal jsme hráli, přitom se pořádně zahřáli. Kdo jiné zájmy měl, komedii Božský Evan na plátně viděl. Když čas se k půlnoci blížil, dav tmou se k místnímu chrámu plížil. Chrám svatému Michaeli je zasvěcen, výzdobou, věží a kryptou každý byl unesen. Při cestě zpáteční jsme si občerstvení v místním klubu dali a zážitky si navzájem vyměnili. Pak už jen dobrou noc stačilo si popřát a hurá všichni spát.
Sobota hlasitým budíkem začala, ke snídani hudba nás vyhnala. Švédským stolem jsme byli pohoštěni, zaváhali všichni, kteří ještě vyspávali. Poté v devět hodin hlavní program v chrámě byl zahájen, netradičním uvítáním moderátorek ze záhrobí obohacen. Následovalo přivítání všech zúčastněných kněží, farností i společenství mladých, byli představeni i zástupci církví ostatních. K hudbě a poslechu schola Spolča nad Jizerou hrála a zpívala, celý program tak slavnostně doprovázela. Vavřineček, SpolčoS, Salamandr a Spolčo nad Jizerou humorné scénky na církevní téma předvedli, svým potleskem jsme je následně patřičně odměnili. Nechyběla ani vložka sportovní, nejmenovaný mladík běhal v chrámu i po celém chrámovém okolí. My všichni zúčastnění za ním v davu, vzdávali jsme sportu a recesi chválu.
Scénky a rozcvičku vystřídala přednáška Tomáše Hofmana na hlavní to téma, leckdo se dozvěděl, co je vlastně ta Ekumena. Všichni jsme se již na oběd těšili, v Základní škole nás do sytosti pohostili. Pak před východem z kostela netradiční křížová cesta ve sněhu následovala, první skupinka na ramena Vikariátní kříž pozvedla. Skupinek nás 14 bylo podle zastavení, každý svou roli měl a zhostil se jí se zapálením. Na závěr jsme křížovou cestu promluvou a modlitbou zakončili, Pánu Ježíši za vykoupení s opravdovostí poděkovali. Neboť Jemu patří navěky čest a sláva, to je jasná zpráva! Při cestě zpáteční se někteří koulovali, do sněhové závěje dokonce sami skákali. Pak nás opět tělocvična přivítala, radost z pohybu bezpochyby přinesla. Čas se k šesté večerní pomalu přiblížil, ke mši svaté v kostele se nachýlil. Abychom mši s radostí slavili a Pánu našemu za setkání poděkovali. Pro mě to velký comeback byl, když role ministranta jsem se po letech opět zhostil. Po závěrečném průvodu a zpěvu scholy, odebrali jsme se hromadně zpět do školy. Z dálky již hudba zněla, kapela Stopdepress se na nás důkladně nachystala. Premiérou se pro mě jejich koncert stal, ani na chvilku jsem návštěvy nelitoval. Hráli a pařili, krev v žilách pořádně nám rozproudili. Občerstvení samozřejmě nechybělo, pivko, párky, kofola, prostě samá pohoda. Po koncertě jsme se s některými účastníky loučili, lákaly je už asi jejich domovy. Já jsem ještě vytrval, karetní hry do půlnoci u stolu hrál a pak do spacáku se vydal. Program však pro zájemce pokračoval, do místnosti Kecačka na pokec do rána nás zval.
Jak už to tak po sobotě bývá, nastala neděle, venku opět sněhobílá. Slavnostní mší svatou jsme se v chrámu rozloučili, radostí a pokojem se naše srdce naplnily. Schola opět nezklamala, své písně nám všem pro radost zahrála. Byl to docela mazec, když na závěr zazněl song: „To máme mládež’’. Jsem moc rád, že jsem na setkání dorazil, se spoustou mladých přátel se viděl a seznámil. Mezi námi zúčastněnými katolíky, organizátorům patří velké díky!

Autor: Petr Halamka