Dubnové FSM - Turínské plátno

Téma: Turínské plátno... němý, ale výmluvný svědek

Podle křesťanské tradice bylo do Turínského plátna krátce po ukřižování zahaleno tělo Ježíše Krista. Lněná textilie má rozměry 436×110cm a váží 1420 gramů. Název plátna je odvozen od italského města Turín, kde je tato relikvie uchovávána od roku 1578. Pouhým okem jsou na ni viditelné obrysy muže vysokého asi 180 centimetrů. Dodnes nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit, jakým způsobem otisk vznikl.

Snímek celého plátna

Historie

Nesporná historie plátna je známa od poloviny 14. století. O předcházejícím období nemáme jisté prameny. Existují ale hypotézy.

Plátno mohlo být vyrobeno v Palestině.Napovídá tomu materiál a technika zhotovení. Kolem r. 30 tedy mohlo být v Jeruzalémě použito jako pohřební rubáš Ježíše Krista.

Zleva: Ježíšův pohřeb, pravděpodobné putování Turínského plátna

V době prvotní církve se dostává do Edessy v Turecku a zůstává tam několik století. Král Abgar V. si přál, aby ho Ježíš přišel uzdravit, ale dorazil jen učedník Addai s plátnem se zázračným obrazem Vykupitele. Abgar se uzdravil a z vděčnosti zavedl křesťanství ve své zemi (Eusebius, Církevní dějiny, kniha I, kap. 13). Plátno bylo pravděpodobně složeno tak, že velikost plátna byla skryta a z plátna byl vidět jen obraz tváře. Relikvie tak byla spíše známa
jako obraz Kristovy tváře než jako pohřební rubáš.

Když druhý syn Abgara V. Manu usedl na trůn v Edesse (cca 57 n. l.) a opět se přiklonil k pohanství, pronásledovaní křesťané plátno ukryli. Roku 525 bylo plátno objeveno ve výklenku západní brány v Edesse. Poté bylo jako tzv. mandylion z Edessy (Evagrius, Historia Ecclesiastica) uctíván v místní katedrále Svaté moudrosti.

V r. 639 přicházejí muslimové a plátno se opět dostává do nebezpečí. Byzantský císař proto Edessu obléhá a donutí obyvatele plátno vydat. Poté je dopraveno do Cařihradu.

Robert de ClariV roce 1203 francouzský křižák Robert de Clari píše, že v Cařihradu viděl posvátný sindon (plátno), do kterého byl zavinut „náš Pán“. Uvádí, že plátno bylo v Cařihradu vystavováno každý pátek, dokud ho nezcizili křižáci. Roku 1204 byl během 4. křížové výpravy Cařihrad dobyt a vyloupen křižáky. Robert de Clari píše: „Ani Řekové ani Francouzi nevědí, co se s plátnem stalo.“

Jistý dokument Teodora Angela Comnena, bratra Michaela Angela z rodiny sesazeného konstantinopolského císaře, z r. 1204 vede k hypotéze, že se plátno při svém dlouhém putování Středomořím nacházelo nějakou dobu v Aténách, neboť si v tomto dopise stěžuje na jeho ztrátu a domnívá se, že plátno se nachází právě v Aténách.

Vatikánské archivy obsahují dosud neznámé informace a vysvětlení osudu templářů a role plátna v dějinách řádu. Dosud se pouze z obžalovacích listin vědělo, že se templáři klaněli jakési „hlavě“. Konkrétnější důkazy však neexistovaly, neboť jejich obřady byly tajné. Právě proto byli nejvyšší představitelé popraveni a řád zakázán. Historička Barbara Fraelová nyní narazila na dokument, v němž mladý Francouz Arnaut Sabbatier v roce 1287 líčí templářskou iniciaci. Rytíři jej odvedli na tajné místo, kam měli přístup pouze oni. „Tam mi ukázali dlouhé plátno, na němž byla otištěna postava člověka. Řekli mi, abych se plátnu poklonil a třikrát políbil nohu
této postavy.“ uvádí v dokumentu.

Plátno bylo dlouhá staletí uchováváno složené. Proto panovalo mínění, že na plátně je vyobrazena pouze Ježíšova tvář. Této památce se také někdy říkalo Veraikon (věrná ikona). Právě uctívání jakési neznámé hlavy, stejně jako obvinění ze sodomie, byly hlavní body žaloby proti templářskému řádu, který byl na počátku 14. století rozprášen. Razie začaly v pátek 13. října 1307. Rytíři se nepostavili na odpor a bylo tak zatčeno na 5 000 rytířů včetně velmistra. Procesy trvaly sedm let,
mnozí templáři byli upáleni, jiné čekalo doživotní vězení. Velmistr Jacques de Molay, preceptor Gotfryd de Charnay a dva další představení řádu ale v samém závěru odvolali veškerá přiznání a byli ještě týž večer, 19. března 1314, upáleni v centru Paříže. Teprve nyní je jasné, že řád setrvával v mezích ortodoxie a pravověrně uctíval Turínské plátno.

Plátno se znovu objevilo v r. 1353 ve Francii, ve městě Lirey (diecéze Troyes), ve vlastnictví Gotfryda de Charny, velkého francouzského generála a křižáckého rytíře. Je velmi pravděpodobné, že byl příbuzným (snad synovcem) Gotfryda de Charnay a plátno dostal v době nebezpečné pro templáře od tohoto příbuzného. Nechal postavit kostel, kde bylo plátno uloženo. Mezitím umírá v bitvě. Vdova po zemřelém se v r. 1356, patrně z finančních důvodů, rozhodla plátno vystavit. Proti tomu protestovali místní biskupové, kteří v pravost plátna nevěřili. Papež Klement VII. však vystavování a později i uctívání plátna povolil.

V roce 1452 bylo plátno přenecháno Ludovíku Savojskému. Savojská dynastie plátno přechovávala v Chambéry, hlavním městě tehdejšího savojského vévodství. V r. 1502 bylo plátno uloženo v zámecké kapli v Chambéry. V r. 1504 papež Julius II. schválil mši s modlitbou a oficiem vlastním plátnu. Liturgický svátek byl znovu potvrzen papežem Klementem X. v r. 1673. Nikdy nebyl odvolán. V r. 1509 nechala vévodkyně Markéta Rakouská zhotovit nový relikviář (stříbrné pouzdro), do kterého muselo být plátno naněkolikrát skládáno. Roku 1532 vypukl v Chambéry požár, ale plátno se podařilo zachránit. Jeptišky v klášteře v Chambéry jej vyspravily záplatami, které jsou dodnes patrné.

Schéma poškození plátna při požáru 1532, pouzdro na plátno věnované Markétou Rakouskou

 Od roku 1535 se plátno vystavuje na veřejnosti. Během válek mezi Františkem I. a Karlem V. (1536 – 1561) bylo plátno přeneseno do Nizzy a do Vercelli, poté zpět do Chambéry. Savojci stáli na straně Karla V. Roku 1578 Emanuele Filiberto přesunul plátno do Turína, aby tak ukrátil cestu stařičkému Karlu Boromejskému, který ho chtěl uctít. Každých 30 let bylo plátno vystavováno u zvláštních příležitostí v savojské rodině nebo při výročích.

V r. 1694 bylo plátno definitivně upraveno v kapli del Guarini v Turíně. Záplaty byly vyztuženy. Do roku 1898 bylo v Turíně vystaveno celkem 7×. Při vystavení plátna v roce 1898 pořídil Secondo Pia dne 28. května jako první jeho fotografii. V roce 1983 odkazuje Umberto II. Savojský plátno ve své závěti Svatému Stolci, jenž jmenuje jeho strážcem pro tempore turínského arcibiskupa. V roce 1997 vypukl v kapli del Guarini požár, plátno zachránili hasiči. V letech 1998 a 2000 bylo Turínské plátno opět vystaveno veřejnosti.

Vliv plátna na ikonografii

Na základě plátna se dotvrzuje charakteristická typologie Kristovy tváře (plnovous, dlouhé vlasy atd.) v byzantské ikonografii (od 6. stol.). V průběhu staletí se v byzantském umění mění zobrazování Kristovy smrti a jeho uložení do hrobu. Jsou znázorňovány charakteristiky, podle nichž vyplývá, že znalost detailů plátna je brána za samozřejmost.

Zleva: bazilika san Vitale v Ravenně (6. stol.), Hagia Sofia v Konstantinopoli (13. stol.), Turínské plátno

Vědecká zkoumání

Ve 20. století byly prováděny nejrůznější pokusy za účelem zjištění původu plátna.

  • 1902 – Yves Delage, profesor anatomie pařížské Sorbony, provádí první vědecké zkoumání plátna.
  • 1969 – ustanovena komise ke studiu plátna.
  • 1973 – první vystavení plátna v přímém televizním přenosu.
    • Plátno zkoumáno mikroskopicky. Výsledek potvrdil, že se jedná o materiál, který se v době Kristově vyráběl a používal.
    • Dr. Max Frei provádí pylový výzkum. Rostlinný pyl je téměř všudypřítomný. Na základě analýzy pylových zrnek lze určit místo, kde se objekt ve své hystorii vyskytoval.
  • 1977 (23. – 24. 3.) – koná se první americká konference o výzkumu Turínského plátna v Albuquerque, ve státě Nové Mexiko.
  • 1978 (9. – 13. 10.) – plátno zkoumáno skupinou expertů z USA a Itálie. Zjištěna krevní skupina krve na plátně (AB negativní), stejná, jako krev na roušce o rozměrech 83×53cm, uložené od 8. století v katedrále ve španělském Oviedu, do níž dle tradice byla zahalena Kristova hlava (viz Jan 20, 7). Při výzkumu krvavých skvrn v oblasti obličeje byly objeveny stopy octa (viz Mt 27, 48: „vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít”)
  • 1988 – odebrány vzorky, určené k radiouhlíkovému testování. Vlastní zkoušky byly provedeny na podzim ve třech laboratořích. Výsledkem bylo konstatování, že plátno pochází ze 13. nebo 14. století.
  • 2005 – Raymond N. Rogers zveřejnil výsledky svého chemického výzkumu vzorků Turínského plátna, které byly původně odebrány pro radiouhlíkové datování. Všechny údaje ukazují na skutečnost, že byly odebrány ze středověké záplaty, kterou bylo plátno vyspraveno. V místech odběru vzorku je přítomen vanilin, látka vznikající rozpadem ligninu, která po čase z látky mizí. V samotném plátně už stopy vanilinu nebyly nalezeny, musí být tedy mnohem starší. Vzorek navíc obsahuje mořená barviva, která se používala až od 16. století. Test ultrafialové fluorescence též odhalil rozdíl mezi plátnem a záplatou. V záplatě byla nalezena spletená vlákna vlny a lnu. Pod mikroskopem lze vidět na švu záplaty a plátna rozdíly v jemné struktuře tkaní.

Struktura tkaniny

Lněná látka s nepatrnou příměsí bavlny. Len, který byl při tkaní použit, byl ve své době velice drahý a je charakteristický pro oblast Středomoří. Pohřební plátno daroval bohatý Josef z Arimatie (viz Mt 27, 57 – 59; Mk 15 ,46). Ve prospěch pravosti svědčí i specifický způsob tkaní. Jde o tzv. šupinový kepr (tři k jedné), jenž je nezaměnitelný a snadno rozpoznatelný. Užíván byl pouze v krátkém období na začátku našeho letopočtu. Lněné nitě mají průměr cca 0,15mm, plátno je silné 0,35mm. Jako příměs je použita bavlna z druhu rozšířeného na Blízkém východě (v Evropě je bavlna známa až od 16. století).

Snímky dvou pylových zrn obsažených v plátně pořízené elektronovým mikroskopem, Dr. Max Frei odebírá vzorky pylu

Fotografie z mikroskopu - 1978 (zleva: 1. krev z oblasti zad, 2. stopa rzi po satrém hřebíku, 3. ohořelá část z roku 1532, 4. otisk těla – špička nosu, 5. struktura tkaniny, 6. nápisy v oblasti obličeje)

Nápisy na plátně

Farmaceut Piero Ugolotti a páter Aldo Marastoni si v roce 1978 všimli, že na Turínském plátně lze rozeznat velmi špatně čitelné nápisy. Jednotlivá písmena se podařilo rozluštit až v roce 1995 Francouzce Anně Lauře Courageové. Další výzkum realizovali v roce 1997 Gregoire Kaplan, Marcel Alonso a André Marion z Pařížského ústavu pro optiku (Paris Institut d’Optique). Rozluštěno bylo několik slov psaných zvláštní směsicí latiny, hebrejštiny a řečtiny. Tento způsob vyjadřování byl před 5. stoletím v tomto regionu obvyklý. Vědci se přiklánějí k možnosti, že nápisy vytvořili úředníci, kteří zapečeťovali Ježíšův hrob. Nejčitelnější je nápis "INNECE", což je asi zkratka nebo část výrazu "IN NECEM IBIS" (trest smrti). Také další slova jsou pozoruhodná: "PEZU" (vykonán), "(I)HSOY" (Ježíš), "NAZARENUS" (Nazaretsky), "(O)PSKIA" (stín obličeje) nebo TIBERIUS CAESAR (císař Tiberius).

Pilátovy mince

Snímky získané pomocí mikroskopu při polarizovaném světle odhalily, že oční důlky zakrývaly kulaté předměty. Jezuita Francis L. Filas z univerzity v Chicagu v roce 1979 zjistil, že šlo o historické mince. Na minci nad pravým okem byla rozpoznána zahnutá hůl a písmena "U CAI". Pilát nechal v Jeruzalémě v letech 29 až 32 razit peníze (lepton simpulum) s nápisem TIBERIOU KAISAROS (Císař Tiberius). V numismatických sbírkách na celém světě se dochovaly tři kusy mince z roku 29 s nápisem TIBERIOU CAISAROS, takže je reálné, že na zavřené oči zemřelého byly položeny peníze z této chybné ražby. Archeologové jsou této teorii příznivě nakloněni, protože Židé měli skutečně v 1. století ve zvyku klást zemřelým na oči mince.

Mince ražené za Piláta Pontského v letech 29 až 32

Umučení

Plátno detailně vypovídá o způsobu mučení, kterému byl na něm zobrazený člověk podroben. Ukřižování nasvědčují rány v zápěstí a chodidlech a také úhel, pod kterým krev ze zápěstí stékala. Rány na zádech odpovídají bičování římským bičem (Flagrum Romanum).

1. zadní strana nohou (negativ), 2. rekonstrukce přibití ruky, 3. hřeb užívaný ke křižování, 4. skřížené ruce s ranou v zápěstí (neg.), 5. úhel stékání krve (65°), 6. obličej (neg.), 7. rekonstrukce bičování, 8. zadní strana postavy na plátně (neg.)

Trojrozměrnost obrazu

Pozoruhodné je, že otisk těla zasáhl pouze tenkou vrstvu látky o tlouštce 180 až 600 nanometrů a přesně odpovídá anatomickým skutečnostem. Připomíná spíše fotografický negativ. Obsahuje dokonce trojrozměrná data, na jejichž základě bylo možné rekonstruovat tvář s četnými detaily nezachytitelnými na běžné fotografii (kapky krve na vousech, stopy rozmazané krve na pravé tváři, otisk mincí v očních důlcích).

Trojrozměrná rekonstrukce obrazu na plátně

Ať rozhodne věda

Katolická církev netvrdí, že je Turínské plátno skutečně plátnem, kterým byl zakryt Ježíš, ale považuje jej za působivou připomínku Kristova utrpení. Turínský kardinál Severino Poletto v dubnu 2010 řekl, že rozhodnutí o původu plátna není na církvi, ale na vědě.

Reference

  1. Mons. F. Radkovský, prezentace: Turínské plátno – němý, ale výmluvný svědek, 26. 3. 2011
  2. Gnosis9.net, Turínské plátno, (http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006050013), 8. 4. 2011
  3. cs.wikipedia.org, Turínské plátno, (http://cs.wikipedia.org/wiki/Turínské_plátno), 8. 4. 2011