Seslání Ducha svatého, vigilie – Božské ctnosti

Milí Přátelé,
ačkoliv žijeme v době, kdy si mnoho věcí dokážeme zařídit, v době vědy, techniky, rozvinuté kultury, najednou, snad o to více, vyplouvají na povrch věci, které ovšem není tak snadné získat. Mezi ně například patří nepochybně i to, jak se k sobě a k Pánu Bohu lidé chovají.
Jestliže totiž člověk vidí a slyší, co si jsou schopni lidé říci, anebo udělat, anebo naopak, co nejsou schopni, jestliže dále poznáváme, jak lidé smýšlí v dnešní době o Pánu a Jeho Církvi, je pak jasné, že ani v rodině, ani v manželství, ani v Církvi, ani ve společnosti se neobejdeme bez zvláštní výbavy, která činí naši společnost lepší.
Kdosi z prostých lidí nedávno prohlásil, když viděl, kam se posunula naše společnost po dvaceti letech svobody: „lidé už to sami dohromady nedají, to už může jedině spravit sám Bůh“.
Ano, bratři a sestry,
známé pořekadlo také říká: „bez Božího požehnání marné lidské namáhání“. Co to znamená? Že se o Ducha Svatého nemusíme bát, že by byl daleko a my ho nebyli schopni potkat. On s námi je. Ale potom, co si uvědomujeme svou nedokonalost, vidíme, že Duch Svatý, znamenitý mistr tvořivosti, nejen že nevidí v naši nedokonalosti překážku, ale také z nich dokáže v našem srdci vytesat opravdu umělecké dílo.
Duch Svatý je blízko.
Podobně jako významné poselství , i On má vyslance, pomocníky a doprovod. jdou před ním, i za ním, vyslanci vyjednávají a připravují cestu a návštěvu Vzácného Hosta, který má přijít, upravují podmínky, dolaďují okolnosti jejího hladkého průběhu ke spokojenosti Hosta i hostitele, namísto toho doprovod nese pokladnice s dary, které si Vzácný Host připravil s sebou. Je jich sedm.
V první části můžeme uvažovat o vyslancích, kteří připravují Pánu cestu. Jsou tři. Tři Božské ctnosti. Víra, naděje a láska.
Uvědomujeme si, bratři a sestry, že v případě svatého Ducha mají jeho poslové obrovskou dovednost a sílu, jsou to opravdoví mistři. V našich srdcích pak pracují. Nejsou naší zásluhou, a jedinou platformou, ve které se s nimi můžeme setkat, je pokora. Uznání, že jsou nám dány věci vzácnější než jsme my sami, a že se sluší před nimi zpozornět, zastavit, pokleknout a poklonit se.
Nedali jsme si je sami sobě, ale bez nich jsme prázdní.

Víra – věříme v Pána Boha, i všechno,co nám zjevil, máme to v úctě i s tím, co nám Jeho Církev a církevní úřad k věření předkládá. V době tak velkého reptání proti Církvi vidíme potřebu Božího zásahu, aby lidé pochopili, že náboženství i Církev je k jejich dobru a že ji potřebují k naplnění kvalitního života.
Bůh je totiž Pravda sama a je logické, že své Církvi svěřil některé Pravdy, které slouží k dobru člověka, které však ve světě neznají. Abychom ale byli schopni věřit, je nutné, se před Vírou jako takovou sklonit a mít ji v úctě.

Naděje – Člověk může mít mnoho představ o tom, jak své představy naplní. Existuje ale výběr představ o budoucnosti, které jsou kvalitnější, než běžné snění a představy. Mezi ně patří i touha člověka po Bohu. Je vzácná. Je spojená s životem člověka a je hybnou silou duchovního života a spirituálního snažení křesťanů. Bez ní jsme prázdni. Neviděli bychom bez ní smysl chodit do kostela, mít pěknou a zdravou rodinu, věřit, že pan farář je vybrán a poslán Kristem a tudíž to není podvodník, a v neposlední řadě také uspořádat své pozemské záležitosti dokud je čas, a sobě i svým blízkým nechat vystrojit důstojný křesťanský pohřeb. Nikoliv tedy o smutku, ale o hluboké životní náplni! Zejména na pohřbu se projeví, kolik mají pozůstalí v srdci naděje, ale kolik jí měl v životě i ten, se kterým se loučíme. To je také naděje.

Láska – Třetí je ale nejdůležitější. Nemůžeme si ji koupit. Nikomu ji nelze zcizit ani sebrat. Jestliže myslíme na sebe, pak se nám nedostává, když ale začínáme myslet na dobro druhých, máme jí nadbytek, tolik, že z ní můžeme i rozdávat. Láska. Krásně o ní mluví svatý Pavel v listě Korinťanům.
Božská ctnost lásky vyjadřuje asi toto přesvědčení: Bůh je krásný a plodný. Pán Ježíš a Panna Maria jsou také krásní. Vy, bratře a sestro, jste také nádherní a nepřeji ti nic víc, než abychom spolu byli jednou v nebi, a při tom už od teď můžeme spolu a vedle sebe, každý dle svého povolání do nebe směřovat. Láska má asi největší sílu. Je nejplodnější a není odmyslitelná od slova oběť. Můžeme mít, bratři a sestry mnoho zásluh, ale kdybychom neměli lásku, k Bohu, k lidem, k vlasti, k práci a tomu, co děláme, nic nám to neprospěje.
Láska je nejdůležitější ze všech ctností, jak píše sv. Pavel: „Nyní trvá víra, naděje a láska, ale největší z nich je láska“.

Vítáme tedy tyto Božské ctnosti v našich srdcích, vyslance a posly Pána a dárce života, chceme je do svých srdcí uvést, aby v nás opravili, co je staré a špatné a přetvořili naše nitro, a tím i nás k lepšímu.
Kéž nám pomáhá i Snoubenka vzácného Hosta, který poslal své vyslance, a vybral si ji z lidí, jako Prostřednici všech milostí a Matku ustavičné pomoci. Amen. Přijď Duchu Svatý!